Z hlíny, rovnou do bláta, vrtala se žížala.
Říkali jí Renáta. Zpívala si "tralala"…
Běžel kolem mraveneček, říkali mu Pepíku.
Naskočil si na žížalu opatrně, potichu,
aby kolem, v mraveništi, nezpůsobil paniku.
Jeli dlouho, v širou dáli, přes lesy, kopce i skály…
A Pepík už nechce domů, vrátit se do toho shonu.
Všichni kamsi rychle sviští, je to tam jak na letišti...